Ač nás od uvedených událostí dělí již šedesát dva let a protože skutečných pamětníků té doby kvapem ubývá považujeme za vhodné připomenout uvedené události.

Zbývá několik týdnů do konce války v Evropě, ocelový kruh se nezadržitelně svírá okolo nacistického Německa. Na západě dosahují spojenci Rýna, na východě se spouští Berlínská operace, na jihu vstupují spojenecká vojska do Pádské nížiny, na jihovýchodě dosáhla fronta na úroveň Budapešť – Banská Bystrica.

Spojenecké letectvo v rámci své strategie nepůsobí jen na přífrontové pásmo v přímé podpoře válčících vojsk ale ve velké míře působí též na zdroje nepřítele, energetické a komunikační uzly. Spojenecké letectvo proto útočí na válečný průmysl, naftové rafinerie
a komunikační linie (cesty, železnice, mosty…) i na území Protektorátu. Letouny RAF působí převážně v noci, letouny USAAF zase ve dne. Pro dosažení požadovaných výsledků jsou některá místa napadána během posledních dvou let války opakovaně. “Nejnavštěvovanějšími” místy byly Záluží s přilehlou částí Mostecka a Plzeň.

Ani území jižních Čech neuniklo bombardování. V této oblasti nebyl žádný průmyslový podnik strategického významu. Velice důležitými cíli však byla železniční síť a nádraží, kde se spojovaly trati od Prahy a Plzně s tratěmi od Lince a Vídně. S postupem fronty tyto cíle nabývali na důležitosti.
Nádraží jihočeské metropole spolu s nádražím Gmund (České Velenice) se dostaly koncem roku 1944 do plánu strategických leteckých útoků 15.USAAF. Pak již bylo jen otázkou času a vhodných podmínek, kdy na uvedená místa zaútočí bombardovací letouny (B-17, B-24) ze základen v jižní Itálii.

Na pomoc 8. LA USAAF působící z Velké Británie byla 15. LA USAAF aktivována 1.listopadu 1943 na středomořském válčišti s určením pro bombardování strategických cílů v Itálii, Francii, Německu, Polsku, Československu, Rakousku, Maďarsku a na Balkáně. Velitelství bylo v Tunisku a velitelem byl generálmajor James H. Doolittle známý z prvního náletu na Japonsko, kdy skupina bombardérů B-25 odstartovala z paluby letadlové lodě. Bojová činnost začala ihned prozatím se šesti bombardovacími skupinami z 21 plánovaných. Po vytvoření vhodných podmínek v osvobozené Itálii se velitelství 1.prosince 1943 přesunulo do města Bari, kde zůstalo až do konce války. 3.ledna 1944 se ujal velení generálmajor Nathan F. Twining, který velel až do konce května 1945. K dispozici měl již 13 bombardovacích skupin a plné operační schopnosti všech 21 plánovaných bombardovacích skupin bylo dosaženo v dubnu 1944.

Organizace 15. US Army Air Force v jižní Itálii
5. Bombardment Wing výzbroj B-17 Flying Fortress
47. Bombardment Wing výzbroj B-24 Liberator
49. Bombardment Wing výzbroj B-24 Liberator
55. Bombardment Wing výzbroj B-24 Liberator
304.Bombardment Wing výzbroj B-24 Liberator
305.Fighter Wing výzbroj P-38 Ligtning
306.Fighter Wing výzbroj P-51 Mustang

Na počátku roku 1945 byla německá aktivní protivzdušná obrana ve značném rozkladu. Německé stíhací jednotky trpěly nedostatkem letadel, zkušených pilotů i pozemního personálu, ale především nedostatkem paliva. Velitelství Luftwaffe pod vlivem nedostatku pohonných hmot vydalo nařízení, která podstatně omezovala nasazení stíhačů proti spoje-neckým bombardérům, čímž se výrazně snížil počet sestřelených spojeneckých letounů. Pře-trvávající hrozbou bylo byť oslabené ale stále fungující protiletadlové dělostřelectvo. Kanóny lehké, střední i těžké bránily pozemní objekty, ale počet děl se zmenšoval způsobenými ztrátami i odsuny na přibližující se frontu. Navíc velice vázly dodávky munice. Tyto okolnosti umožnily přeorientovat část doprovodných stíhačů (P-38, P-47, P-51) do role bitevníků narušujících nepřetržitě provoz na cestách i železnicích (známých jako “hloubkaři” či “kotláři”).

Průzkumné letouny P-38/F-5 Lightnig neustále prohledávaly zájmový prostor a specialisté od 15. USAAF měli plné ruce práce s vyhodnocováním. Zjistili zvýšený pohyb vojenských transportů po tratích i značnou koncentraci vlaků v nádražích. Například v budějovickém nádraží je 20.března zjištěno 960 vagonů, 21.března 1945 zjištěno 900 vagónů v 11.15hod a 750 vagónů ve 12.40hod. Plánovači 15. LA USAAF okamžitě reagují a 23.březen 1945 se má stát “dnem nádraží”. Tento den má být bombardovacími letouny napadeno šest nejvýznačněji-ších železničních uzlů. Nádraží Passau a Plattling má být napadeno letouny B-17 Flying Fortress od 5. BW, nádraží Sankt Polten a Sankt Valentin letouny B-24 Liberator od 47. BW. Navíc 55. BW má útočit na Gmund (Č.Velenice) a 49. BW má za úkol zničit provoz na nádraží České Budějovice. Pozdě v noci 22.března 1945 (mezi 22.00-23.00) dochází ke změně priorit a tím i změně cílů. V této změně 5. BW dostává za cíl rafinerii Ruhland u Drážďan, 49. BW rafinerii Kagran u Vídně v Rakousku, protože tyto cíle nebylo možno uspokojivě napadnout vzhledem k nepříznivému počasí 22.března 1945. Budějovické nádraží je uvedeno jako první náhradní cíl pro letouny B-17 Flying Fortress od 5. BW.

23.března 1945 je podle původního nařízení napadeno pouze nádraží Č.Velenice a to 138 letouny B-24 od 55. BW. K náletu došlo v poledních hodinách a výsledkem bylo zcela zničené kolejiště včetně osobních i nákladních vozů, zdemolované železniční dílny a veškerý materiál skladovaný v areálu nádraží. Bylo zabito více než 1100 vojáků v projíždějících transportech. Odhozeno bylo více než 275t převážně stolibrových pum. Bohužel ve městě došlo k poškození 120 domů a zabití kolem 150 civilistů.
Ani budějovické nádraží však neuniklo 23.března 1945 zkáze. Ten den totiž šest bombardo-vacích skupin od 5. BW útočilo na olejovou rafinerii Ruhland severně od Drážďan. Celkem tedy 168 letounů B-17 Flying Fortress přelétávalo přes české území od jihu z Rakouska přes Pelhřimov, východně od Prahy směrem na Nový Bor a dále na cíl Ruhland. Zpáteční trať vedla opět přes české území zhruba od Děčína, západně od Prahy a Českých Budějovic, dále na jih přes území Rakouska. Celá obrovská formace 168 letounů B-17 Flying Fortress, která přelétávala přes české území byla zabezpečována doprovodnými stíhači P-51 Mustang. Celkem 240 stíhacích letounů tohoto typu potupně odstartovalo z letišť v Itálii, aby krylo formaci letounů B-17 od 5. BW na trati letu k cíli, nad cílem i při návratu zpět na základny.
Z bojového rozkazu dále vyplývá, že prvním náhradním cílem bylo budějovické nádraží. V rozkaze je uvedeno, že každý z letounů B-17 Flying Fortress měl naloženo 12 x 500 lb pum. Rozborem hlášení o splnění úkolu bylo zjištěno, že skupina šesti letounů B-17 od 97. BG neodhodila pumy na cíl Ruhland, ale zaútočila na první záložní cíl, tedy na budějovické nádraží. Útok byl proveden v 13.20 z výšky 21500 stop. Tato skupina byla doprovázena 8 letouny P-51 Mustang od 307. FSq 31. FG. Odhozeno bylo 72 kusů pětisetlibrových pum a přímé zásahy dostaly obě výtopny, skladištní budovy, prostory u nákladových ramp, dva železniční mosty na tratích do Českých Velenic a Horního Dvořiště. V depu bylo zničeno: 7 lokomotiv(14 zasypáno ve výtopně),zničeno 5 motorových vozů a 5 vagónů. Poškozeno 11 lokomotiv,10 vagónů a zahynulo 35 železničářů.
Protože velení 15. USAAF není zcela spokojeno s výsledky náletů na Ruhland a Č.Budě-jovice jsou tyto ještě odpoledne znovu na seznamu cílů na den 24.března 1945. 5. BW zo-pakuje nálet na rafinerii Ruhland letouny B-17 Flying Fortress a na budějovické nádraží zaútočí 49. BW letouny B-24 Liberator.

Velení 15. LA USAAF pokračuje ve strategických útocích a plánuje cíle na den 24.března 1945. 5. BW letouny B-17 Flying Fortress napadne závod na výrobu tanků Daimler-Benz v Berlíně a na budějovické nádraží zaútočí 49. BW letouny B-24 Liberator. Zbývající wingy (47., 55., 304.) dostaly za úkol bombardovat letiště ve východním Bavorsku.
Celkem 90 letounů B-24 Liberator odhodilo na budějovické nádraží a jeho okolí 3238 pum o celkové hmotnosti 161,9 tuny. Došlo k vážnému poškození budov a nástupišť osobního nádraží, vyřazeno téměř celé kolejiště nákladního i seřaďovacího nádraží. Ničivé následky jsou však i ve městě, je zasažena Havlíčkova kolonie, Mladé, Pětidomí a Suché Vrbné. Jednotlivé bomby zasáhly budovy v Lannově třídě, budovu soudu, divadla a další objekty. Celkem bylo zničeno 185 obytných domů a 170 osob zahynulo přímo při náletu, další pak umírají v následujících dnech na následky vážných zranění.Na nádraží bylo zničeno 6 lokomotiv(32 zasypáno),22 vagónů a 359 vážně poškozeno.
Zajímavostí je, že 49. BW pro tuto misi neměl vlastní stíhací krytí. Stíhací krytí bylo průběžně zabezpečováno 237 letouny P-51 Mustang a 62 letouny P-38 Lightning, přelé-távajícím prostor působení 49. BW pro zabezpečení 5. BW, jehož cílem byly závody Daimler-Benz v Berlíně. Tento útok přímo do srdce nacistické říše byl na hranici doletu jak stíhacích tak i bombardovacích letounů a němečtí stíhači soustředění k obraně Berlína stále znamenali vážné nebezpečí. Jako v předchozí den byla připravena složitá mechanika pohybu stíhačů při ochraně bombardérů. Byl stanoven časový harmonogram přímého doprovodu bombardérů pro každou skupinu stíhačů, ta po vystřídání jinou skupinou stíhačů přecházela na volný lov (sweep) v prostoru cíle a po spotřebování paliva se vracela zpět na mateřskou základnu. Cestou zpět mohli stíhači, pokud jim to zbytek paliva dovoloval, postřelovat dopravní linie na území nepřítele. 49. BW byl tak po celou dobu letu k cíli i zpět pod ochranou stíhačů letících na sever k zabezpečení 5. BW nebo vracejících se zpět a znovu přelétávajících formaci 49. BW. V případě nebezpečí ze strany německých stíhačů stačilo jen vyslat rádiem stanovený signál a vždy bylo po ruce několik “malých dobrých kamarádů”, kteří by přispěchali na pomoc. Nebylo to však potřeba neboť Luftwaffe již téměř neexistovala a těch několik zbývající jednotek bylo soustředěno k ochraně důležitějších cílů.

I v neděli 25.3.1945 byla obloha nad jižními Čechami plná spojeneckých letounů. Více než 650 letounů od 15. LA USAAF zaútočilo na cíle v českých zemích především na Prahu, kde byla bombardována továrna se zbrojní výrobou v Libni a letiště Kbely a Letňany. Dalším cílem bylo letiště a přilehlý výrobní závod v Chebu.
Na pražskou Libeň zaútočilo 138 bombardérů B-24 Liberator od 304. BW, bylo odhozeno 350t pum ráže 1000lb. Na kbelské letiště útočil 5. BW svými 160 letouny B-17 Flying Fortress, bylo odhozeno 350t pum. Na ten samý cíl zaútočil i 49. BW částí letounů B-24 Liberator, zbytek odhodil kvůli technické závadě na vedoucím letounu na náhradní cíl letiště Wels. Použity byly střepinové pumy na letouny zaparkované na letištní ploše. Letňanské letiště bylo cílem 99 letounů B-24 Liberator od 55. BW, použity byly dvacetilibrové fragmentové pumy(bylo shozeno 190 t bomb)
Libeňský závod byl zničen a na letištích bylo zničeno a poškozeno téměř 100 parkujících letounů. V přilehlém okolí cílů však bylo poškozeno či zničeno přes 450 domů a zahynulo nebo bylo zraněno více než 800 osob.
Poslední 47. BW(130 letounů B-24 Liberator) při náletu na Cheb a přilehlou leteckou továrnu shodil 260t pum.Zničeno bylo letiště a přilehlá letecká továrna, zahynulo okolo 100 osob.

Pevně věříme, že se podařilo podstatně doplnit mozaiku událostí z konce druhé světové války. Je smutné, že tak blízko konci války došlo ke značným ztrátám na životech i k obrovským materiálním škodám. Takový však je každý válečný konflikt. Věřme, že tyto oběti napomohly ke zmenšení ztrát na frontě i ke zkrácení celého válečného konfliktu.

Poznámka na závěr:Mnozí historici posuzují nálety v březnu a dubnu na česká města jako zbytečné,vždyť již bylo rozhodnuto o konci války.Ale to víme teď my a po válce.Za války(dokud neskončila)nikdo nevěděl zda skončí v březnu nebo v září.Na tyto nálety by jsme se měli dívat očima tehdejších vojáků a vojenských plánovačů.Jak známo po bitvě je každý generál.

Fotogalerie zde >>