Město České Budějovice nebylo před II. Světovou válkou žádným průmyslovým kolosem. Ve městě byla největším zaměstnavatelem tužkárna „ Hardtmuth“, dále zde byly dva pivovary a továrna na tabák, cukrovinky Merkur a dále několik desítek drobných firem. Za okupace zde až do roku 1943 nebyla žádná výrazná zbrojní výroba. V tomto roce zde byla založena letecká továrna „Leichtbau“. /tabulka č. 1 – dokument o založení/, spolu s pobočným závodem „Beckhoff“ vyráběla a opravovala leteckou techniku křídla, trupy, některé drobnější součástky atd.

Toto byla jediná velká válečná výroba v Českých Budějovicích. Nálety se městu vyhýbaly až do března 1945, nepočítáme-li útoky hloubkařů na železnici a letiště u Č. Budějovic. Jediný útok, který zatím není objasněn je odhoz čtyř pum do okolí tehdejšího železničního mostu ve Čtyřech Dvorech, kdy 16.10.1940 v nočních hodinách neznámý letoun bombardoval okolí mostu. Jestli se jednalo o cílený útok nebo nouzový odhoz není zatím známo. V kronice obce Čtyři Dvory se o tomto náletu zápis: „V noci od 23 hod 30 m shozeny byly 4 bomby menšího kalibru nepřátelským letcem. Tyto výbuchy jsem slyšel ve vzdálenosti 10 minut od svého bydliště. Tyto byly určeny ke zničení železničního mostu státní dráhy u Voříškova Dvora na trati Plzeň České Budějovice. Dopadly asi 100 metrů od místa určení na louce p. Šebesty. Bomby udělaly trychtýřové jámy o rozměrech 1,3 m hloubky a 6 m šířky, 0,5 m hloubky 5 m šířky, 0,5 m hloubky a 4 m šířky a 0,5 m hloubky a 4 m šířky. Druhý den ráno byly všechny cesty obsazeny policií a německým vojskem a vstup na pozemek zakázán. Následkem výbuchu byly okna u lučební továrny a okolních bytech vyraženy. Na statku čp.17 nazdvižena střecha. V bytě odhozena postel doprostřed sednice a spící tam žena z lůžka vyhozena. Nálet prý udělali čeští Angličané dle německé verze. Na zavezení bylo třeba tři dny a celá řada povozů země. Náklady činily 844 k 85 h.

Nouzový odhoz z letounu USAAF postihl obec Nemanice. 15.11.1944 odhodil bombardér pět 500 librových pum do polí mezi státní silnici na Prahu a tehdejší Nerudovu ulici. Byla způsobena škoda na domovních objektech v částce 205.000 korun. V kronice obce Hrdějovice, ke které tehdy Nemanice patřily je záznam: „Leč bombám neunikla ani naše obec. Bomby 15. Listopadu v 11:45 hod., za silného sněžení, tedy při nepatrné, spíše žádné viditelnosti, letělo přes Nemanice jedno letadlo patrně odtržené os svého svazu. Poněvadž byl pravděpodobně poškozen některý z jeho čtyř motorů, musilo si odlehčit od svého nákladu a proto svrhlo pět bomb, každé o váze 500 liber (asi 245 kg). Tři bomby vybuchly při dopadu, dvě byly tzv. časované. Jedna explodovala v 17:50 hod, druhá v 18:25 hod. Na štěstí dopadly tyto bomby do luk mezi Nerudovou ulicí a státní silnicí, takže nikdo nebyl zabit nebo zraněn. Byly však způsobeny škody na domovních objektech. Nejvíce byl poškozen dům čp. 25, pak čp.26 a čp.20. U čp. 21 byla poškozena kolna chlév. Na četných domechbyly rozbity odenní tabule a tašky na střechách.“

První strategický nálet se tak udál 23.3.1945. Útoku předcházel nálet letounu 5.BW USAAF na rafinerii Ruhland nedaleko Drážďan. Z bojových rozkazů pro tento nálet vyplývá, že prvním náhradním cílem je nádraží České Budějovice.

Jedna ze skupin, 97. BG složená z 340., 341., 342.a 414.BSq nebombardovala celá protože hlavní cíl byl po předchozím útoku zahalen dýmem, a tak poslední box sedmi letadel(box Charlie) se rozhodl bombardovat náhradní cíl nádraží v Českých Budějovicích. Kolem 13.20 h se nad cílem objevilo sedm letounů B-17. Každý z nich měl na palubě dvanáct pum ráže 500 liber (227 kg). Vzhledem k pěknému počasí a téměř bezvětří byl cíl výtopna nádraží perfektně zasažen. Bombardovalo pouze šest letounů, sedmý letoun pumy přivezl na italskou základnu.

První německé hlášení pro protektorátní ministerstvo dopravy znělo: „Po delším kroužení nad městem sedm amerických letadel ve 13:23 z výšky 4000 metrů , shozeno cca 50 – 60 tříštivých bomb o hmotnosti 250 kg. Mrtví 21 mužů, 4 ženy. Později zemřelo 7 osob.“ Zatímco první české policejní hlášení znělo: 23.3.1945 byl učiněn nálet na hlavní nádraží v Českých Budějovicích, šest těžkých bombardovacích letounů, které přiletěly směrem od Lišova, shodily asi 30-40 leteckých bomb na výtopnu a montovnu hlavního nádraží a několik bomb bylo shozeno na přilehlé budovy nádražní. Tímto náletem, který trval, který trval 2 – 3 minuty, bylo vyřazeno asi 17 lokomotiv, zraněno nebo usmrceno asi 30 osob a to v jídelně a kuchyni železničních zaměstnanců nedaleko starého cukrovaru.“ A do třetice kronika nádraží Č. Budějovice: „23.3.45 ve 13 hodin 30 minut bylo svrženo americkými letci na výtopnu 48 bomb, přičemž bylo 35 zaměstnanců usmrceno a 120 zraněno, část výtopny a její kolejiště silně poškozeny a dva železniční mosty u výtopny, pro lineckou a velenickou osobní kolej zničeny.“ Tolik kroniky. Americké hlášení 97 BG po náletu viz tabulka č.2. V té době bylo zaměstnáno ve výtopně a dílnách na 700 zaměstnanců, ztráty byly sice bolestivé, ale ne fatální. Bohužel v té době byly vyhlašovány letecké poplachy poměrně často a tak mnozí zaměstnanci ani nechodili do krytů. Při druhém náletu 24.3.zahynuli pouze dva zaměstnanci drah. (6.4.1945 vyšla v denním tisku oficiální statistika ztrát při náletu 23.3. A to 35 osob zabitých a 30 zraněných). Železniční doprava byla přerušena a nádraží nebylo v provozu.

Německé hlášení o ztrátách na životech z 23.3.1945: Oldřich Jílek, Jiří Truhlář, Jan Tomek, Marie Vančurová, Antonín Jiran, Jan Zimandl, Ann Voitlová, Josef Kořán, Buhuslav Nahr, Anna Oberleitnerová, František Bárta, Stanislav Svobodný, Wensel Schmiedel, Karel Nožovský, Josef, Vejstrk, František Studihrad, Antonín Bradáček, Alois Štainecher, Miloslav Bambula, Jan Joza, Josef Jarolímek, Zdeňka Bílá, František Hůlka, Ludwig Pokorný, Václav Kneifl, Johan Krátký, Thomas Pavlík, Ferdinand Vodička, Josef Vršecký. V nemocnici zemřeli: Franz Bauer, Rudolf Bláha, František Havel, Ladislav Vobr a Karel Randák.

Další nálet proběhl hned druhý den 24.3.1945 opět v poledních hodinách. Tento nálet byl již naplánován jako nálet na nádraží Č. Budějovice. Tento nálet měl, spolu s nálety na ostatní nádraží v protektorátu a okolí (Plzeň, Beroun, Klatovy, Č. Velenice) omezit německou dopravu ve směru sever – jih. Nálet provedlo 49. Bombardovací křídlo USAAF, které mělo tři (451-461-484) bombardovací skupiny. Náletu se zúčastnilo 91 letounů B-24 Liberator. Letouny startovaly z italských základen Torretto a Castellucio, po přeletu Jaderského moře a Rakouska se od výchozího bodu bombardování, což byla obec Černá v Pošumaví (Schwarzbach) kurzem 048° dostaly v bojové sestavě nad nádraží.

Nálet proběhl v několika vlnách a bylo při něm shozeno za méně než 15 minut (11.34 – 11.41 hod) cca 3230 pum ráže 100 liber (51 kg). Vážně byla poškozena budova a nástupiště osobního nádraží, zničeno nebo poškozeno bylo celé seřaďovací nádraží. Bohužel se pumy nevyhnuly ani městu. Zasaženo bylo Mladé, dále Havlíčkova Kolonie, Pětidomí a Suché Vrbné. Jednotlivé pumy, hlavně od boxu „B“ 484 BG, zasáhly Lannovu třídu, budovu soudu, divadlo, závod Koh-i-noor, Žižkovu třídu a jiné. Zničeno bylo na 200 domů, dalších několik desítek bylo poškozeno. Při náletu zahynulo 119 osob a 16 bylo nezvěstných. První německé hlášení na úřady do Prahy znělo: „Dopravní úřad v Č. Budějovicích hlásí, dne 24.3., 11:50 hodin byly Budějovice napadeny neznámým počtem nepřátelských bombardérů. Osobní nádraží, přijímací budova částečně nebo silně poškozeny. Stejně tak koleje na jižním kolejovém záhlaví u stavědla č.1, seřaďovací nádraží, především severní strana velmi silně poškozena. Přijímací budova hoří. Provozní a dopravní úřad hoří, osobní pokladny silně poškozeny. Závodní kuchyně a obytně budovy zničeny, stejně tak hasičský sklad. Zasilatelská budova (dřevník) silně poškozena, nevybuchlá a časovaná munice v celé oblasti nádraží. Počet mrtvých a zraněných zatím neznám, provoz na osobním a seřazovacím nádraží není možný. Dopravní úřad prosí o všechny dostupné pomocné síly, uklízecí pracovníky a zásobovací a pomocné vlaky pro první pomoc. Vše ostatní bylo zařízeno, pomocný vlak „Morava“ z části nasazen“. Další hlášení z druhého dne je již podrobnější. „Útok na České Budějovice od 11:32 do 11:43, čtyři bombardovací vlny asi čtyřicet letounů, shozeno asi 70 středních a 650 lehkých trhavých pum, 74 pum nevybuchlo. Zahynulo 89 osob, 21 zraněno, z toho 5 vojáků. ( Zabití vojáci byli z Hindenburgových kasáren – H. Thöle, W. Farber, F. Mack, R. Pröll a K. Cizek. Dále zahynul v budově gestapa na Lannově třídě krim. Asistent gestapa Ernest Wassersteiner.) Zničeno 52 domů, 68 těžce poškozeno, 510 lehce poškozeno, později byly údaje doplňovány a upřesňovány, mrtvých 125, z toho 52 žen, dvě rodiny 6 + 5 osob zabity, 10 nezvěstných. Počet poškozených domů (tabulka 3). Na odstraňování následků náletu bylo povoláno více jak 15 hasičských sborů a nasazeno přes 2.000 mužů. A jak na nálet vzpomínají pamětníci: „Bylo mi tehdy šestnáct. Den před bombardováním dostaly zásah výtopny. Po téhle výstraze se u nás v domě, v Alšově ulici čp. 1160, stěhovali lidé do sklepa. Byl jsem se podívat na školu. Byla také zasažena. Když se rozhoukaly sirény, běžel jsem domů. Všichni už byli ve sklepě. Rodiče o mne měli strach. V tom se město otřáslo prvním výbuchem. Přitiskli jsme se k sobě. Detonace se k nám blížily. Cítili jsme, že se valí přímo na nás. Nezadržitelně přímo k nám, jako bychom se stali právě jedním z cílů a nedalo se to odvrátit. První bomba vybuchla na chodníku před domem. Detonace nás smetla na zem a domu nad námi utrhla střechu, jako když cyklistovi ulítne čepice. Nikdo z nás nedovede říci, co jsme dělali, protože to nikdo z nás neví. Druhá bomba dopadla přímo do odkrytého domu nad námi, rovnou na schody. V mžiku byl celý náš dům vymazán ze zemského povrchu. Zbyla z něj jen hromada rozvalin. Ve sklepě, pod ní, jsme to všichni přežili. Devět dospělých lidí a jedno dvouměsíční nemluvně. Bylo přesně dvanáct hodin, když někdo poprvé promluvil. Všichni jsme byli živí. V ruinách jsem našel našeho budíka. Byl rozbitý a ukazoval tři čtvrti na dvanáct. Nikdo z nás neví, co bylo těch čtvrt hodiny, jestli jsme omdleli po výbuchu, nebo jestli nás srazil tlak vzduchu. Ale žili jsme a dvouměsíční děcko se dalo do strašného pláče. Sami jsme se dokázali vyhrabat ze zasypaného sklepa!“

Další pamětník vzpomíná: „Dopad první bomby mě zastihl na tehdejším Mariánském náměstí. Z kasáren zrovna vycházeli němečtí námořníci.Díval jsem se na ně a myslil jsem na to, jak se asi právě oni dostali až k nám. Jeden z občanů mě při svištivém zvuku padající bomby prudce strhl k zemi. Leželi jsme vedle sebe a obličeje jsme tiskli do rukávů. Při každém výbuchu se nad námi s hvizdem přehnala tlaková vlna. Bylo to nekonečné. Při první přestávce jsme se vrhli střemhlav do nejbližšího krytu. Teprve tam jsem začal opět dýchat.“

Američané po návratu svých letounů na italské základny provedly rozbor náletu (dokument – příloha) označili výsledky jako dobré. Německé úřady se soustředily na odstranění největších škod na seřaďovacím nádraží. První zprovoznění (ale pouze ze sousedních zastávek Staré Město, pivovar) bylo 26.3.1945. Další kolej hlavně ve směru na Č. Velenice byla omezeně zprovozněna 27.3.1945, v následujících dnech byla provedena inspekce ve všech poškozených závodech (Beckhoff, Merkur, Koh-i-noor, Šroubárna atd.) a byla projednána jejich oprava. Viz hlášení o škodách v továrně Koh-i-noor: celkově zastavěna plocha závodu asi 7 ha. Zjištěno cca 10 bomb v prostoru. V továrně se vyrábí tužky a jiné psací náčiní a přesné díly pro Luftwaffe. Stav objektů je následující: budova skladu, tam, kde sousedí s kotelnou na západní straně velké poškození střechy a zdiva až dolů k zemi. K tomu přistavěné muzeum s přednáškovým sálem a formovna pouzder jsou se zařízeními, přístroji a formami zcela zničeny. V kotelně část štítové stěny zřícena. Vodní čerpací stanice ve Vltavě zničena. Ve zbývajícím závodě škody na skle. Návrhy pro obnovu: napravení škod na budově skladu a stěně kotelny bylo zahájeno vlastními prostředky a pracovními silami. Prozatímní odstranění škod bude dokončeno asi ve dvou týdnech. Otvor ve štítové zdi kotelny je provizorně uzavřen z části zdivem a z části prkennou stěnou. Poškození čerpací stanice nemá vliv na další provoz závodu. Škodní komise. 6.4.1945“ další zpráva o škodách je z firmy Friedrich Beckhoff, strojírna a slévárna, závod II, Novohradská 51: Celková zastavěná plocha závodu asi 1 ha. Zjištěno 30 až 40 bomb v prostoru. Výroba zařízení a nástrojů, letecká výroba, dráty, kolíky z drátu. Stav: až na jednu nově postavená a právě nyní k provozu připravenou halu jsou ostatní objekty tak dalekosáhle zničeny, že znovupostavení nebo uvedení do provozu v současné době nepřichází k úvahu. U nově postavené haly, která na plochu 2000 m2, je třemi zásahy bomb uprostřed zničena střecha část obvodových zdí a betonové podlahy, takže je hala rozdělena do dvou částí. Nadzemní zdivo je na více místech prostoupeno trhlinami. Následkem rozsahu škod se již provádí přemístění výroby. Od další výroby je prozatím zcela upuštěno. Části zmíněné nové haly, které zůstaly stát, mohou být po přiměřené obnově využity ke skladovacím účelům.“ Většina větších oprav byla provedena do jednoho měsíce. Ale i tak byla výroba v několika závodech vážně omezena. Občané Č. Budějovic se až do konce války obávali dalšího náletu, ale ten již nepřišel.

I po sedmdesáti letech od těchto tragických událostí je stále nastolována otázka, proč došlo k relativně velkým ztrátám ve městě, mezi civilními obyvateli, když válka již byla údajně vyhraná. V té době 23.-24.3.1945 byla fronta na západě na řece Rýn, kde probíhala operace k jeho překročení. Na východě Československa stála Rudá armáda na řece Hron na Slovensku a 25.3.1945 zahájila bratislavsko-brněnskou operaci. Již z tohoto výčtu je vidět, že o konci války nebylo zdaleka rozhodnuto. Na nálety je proto třeba nahlížet z informací z té doby a ne s historickým věděním o desítky let později. A proč došlo k tolika obětem? Na plošný cíl velikosti seřaďovacího nádraží (2000×250 m) se volí směr pod určitým úhlem k jeho delší straně, čímž se dostáváme nad město, pumy se odhazují řadou za sebou, aby se zajistilo, že alespoň část pum zasáhne stanovenou plochu. Na rozptyl pum má vliv mnoho faktorů. V první řadě počasí, hlavně vítr, vezmeme-li v našem případě dobu pádu pumy ze stanovené výšky letu v desítkách vteřin a vliv větru (vál jihovýchodní vítr), může dojít k odchylkám řádově ve stovkách metrů. Letouny zároveň musí letět v určitých nutných rozestupech, které mohou být i několik desítek metrů. Pumy se během odhozu z letounů mohou i srazit, čímž dochází k významným změnám jejich dráhy, obzvlášť při tak velkém množství odhozených pum. Při bombardování nádraží v Č. Budějovicích došlo k tomu, že pro zakouření cíle poslední skupina nenalétla správně bojový kurz a odhodila pumy tzv. naslepo a zasáhla tak převážně bytovou zástavbu. Další pumy neodpadly ve správný čas a dopadly za nádraží opět do bytové zástavby.

Je smutné, že v našem městě došlo v březnu 1945 ke ztrátám na životech i k velkým materiálním škodám, takový je bohužel každý válečný konflikt. Věřme, že tyto oběti napomohly ke zmenšení ztrát na frontě i ke krácení celého válečného běsnění